"Poruch příjmu potravy je čím dál víc, tato diagnóza postihuje čím dál mladší pacienty (už děti okolo osmi let), léčba je zdlouhavá, ambulantní, mnohdy je nutná hospitalizace, někteří pacienti mohou i zemřít. Jak jsou tyto nemoci spojené s příjmem jídla rozšířené u nás v České republice? Kam se obrátit pro pomoc? Je to diktát módy, nebo spíše sebedestruktivní nenávist k vlastnímu tělu? Co stojí v pozadí mentální anorexie a mentální bulimie?.."

"Příběh Anny:
1. sezení - Anna přichází do poradny s podezřením na PPP, problém s jídlem vidí její okolí, ona si problém s jídlem nepřipouští. Chce vědět, kdo má pravdu, jestli ona, nebo okolí? Vysvětlujeme Anně, co jsou poruchy příjmu potravy, jak se projevují, jaké jsou základní příznaky, vysvětlujeme, jak tyto poruchy vznikají. Probíráme, jak by měl vypadat jídelníček, základní výživová doporučení a potravinovou..."

(Citace z článku v Atyp Magazin)

Přečtěte si příběh z léčby a rozhovor s prof. MUDr. Hanou Papežovou, CSc. v ATYP magazin

 

Odborníci celého světa se shodli na 9 pravdách o poruchách příjmu potravy, které mohou ulehčit vyhledání pomoci postiženým a poskytnutí pomoci odborníkům a rodinným příslušníkům. Naši odborníci přidali pravdu desátou.

Nemocní s poruchami příjmu potravy představují velmi různorodou skupinu nemocných s různým průběhem poruchy, na jejímž vzniku a rozvoji se může podílet celá řada různých faktorů.

Poruchy příjmu potravy jsou příznačné pro období puberty a dospívání, kdy jsou anorektické příznaky patrny až u 6% děvčat.

Není výjimkou, že problémy s jídlem jsou spojeny s dalšími obtížemi a diagnózami (tzv. komorbidita). Stále častější je výskyt PPP a sebepoškozování, jejichž vzájemná kombinace a projevy obou problémů nabývají různých forem. Příklady z praxe nejlépe demonstrují variabilitu této komorbidity:

V průběhu dějin patřilo odmítání jídla k běžným příznakům různých somatických poruch i k široké škále psychiatrických syndromů. Samo o sobě toto chování nebylo dlouho považováno za patologický jev. Extrémní dodržování půstu bylo původně součástí asketických nebo sebe-trestajících praktik zbožných křesťanů.

"Hlad, jako charakteristické vyjádření pudu sebezáchovy, nepochybně ovlivňuje naše chování silně a v první řadě.
I život primitivů byl ovlivňován daleko silněji jím než sexualitou. Na tomto stupni byl hlad alfou a omegou života – existence sama.“ (1)
„Nedávno se v jistém průzkumu zeptali skupiny etnicky odlišných, ekonomicky znevýhodněných žen ve Spojených státech, co by ve svém životě změnily, kdyby si mohly zvolit jednu jedinou věc. Většina dotázaných žen odpověděla, že by chtěla zhubnout....“ (2)

Go to top