"Hlad, jako charakteristické vyjádření pudu sebezáchovy, nepochybně ovlivňuje naše chování silně a v první řadě.
I život primitivů byl ovlivňován daleko silněji jím než sexualitou. Na tomto stupni byl hlad alfou a omegou života – existence sama.“ (1)
„Nedávno se v jistém průzkumu zeptali skupiny etnicky odlišných, ekonomicky znevýhodněných žen ve Spojených státech, co by ve svém životě změnily, kdyby si mohly zvolit jednu jedinou věc. Většina dotázaných žen odpověděla, že by chtěla zhubnout....“ (2)

V posledním desetiletí se ukazuje, že zátěž, kterou přináší anorexie, bulimie i psychogenní přejídání do rodiny, nebo partnerského vztahu, je značná, srovnatelná se zátěží jiných psychiatrických onemocnění, např. schizofrenie. Postoj rodiny k těmto potížím často ovlivní, v pozitivním či negativním směru, vyhledání vhodné odborné pomoci, na níž velkou měrou závisí průběh onemocnění i úspěch léčby. Neodborné intervence mohou zvýšit tendenci k vyhýbání se léčbě, strach ze stigmatizace (stigma = znak o něčem svědčící, znamení, nebo značná odlišnost s negativním sociálním dopadem) či prohloubit pocity studu spojené s onemocněním. (3) 

Poruchy příjmu potravy jsou dnes chápány jako kontinuum patologického jídelního chování mezi dvěma nejzávažnějšími formami anorexií nervosou a bulimií nervosou. Kromě zmíněných diagnostických jednotek patří k poruchám příjmu potravy psychogenní přejídání a syndrom nočního přejídání vedoucí často k obezitě. Poruchy příjmu potravy jsou multifaktoriálně podmíněné a je nutné posuzovat je v celém bio –psycho - sociálním kontextu.
Rozvíjí se pravděpodobně jako důsledek komplexního působení biologických (genetická a biologická dispozice), psychických (včetně vývojově podmíněných specifických zátěží a odmítání ženské role) i sociálních faktorů (dysfunkční rodinné vztahy, sociokulturní faktory). (4)

Proto, abychom o někom mohli prohlásit, že trpí některou z forem poruch příjmu potravy, měl by splňovat kritéria, která uvádíme dále v textu. Ta slouží jako vodítka pro lékaře při vyšetření na přítomnost poruchy příjmu potravy.
Ne vždy však musí být všechny uvedené potíže přítomny u konkrétní osoby, tehdy mluvíme o tzv. sub - klinické formě poruchy příjmu potravy. Ta někdy může předcházet plně rozvinuté formě poruchy. I v tomto případě je vhodné vyhledat odbornou pomoc, protože odkládání léčby, může poruchu příjmu potravy a její léčbu komplikovat.

U některých jedinců bývá tzv. sub - klinická forma přítomna po dlouhou dobu, někdy i po celou dospělost, pak lze hovořit o formě chronické. Také nedostatečně vyléčená porucha příjmu potravy může přetrvávat v této podobě.

 

Diagnostický a statistický manuál duševních onemocnění, Americké psychiatrické asociace (dále jen DSM - 5), rozlišuje Anorexii nervosu a její sub - typy: nebulimický (restriktivní) typ a bulimický (purgativní) typ. (5)

Diagnostická kritéria mentální anorexie (upraveno dle DSM – 5)

A) Omezení příjmu energie, které vede k výrazně nízké tělesné hmotnosti s ohledem na věk, pohlaví, vývojovou trajektorii a fyzické zdraví. Výrazně nízká tělesná hmotnost je definována jako tělesná váha, která je nižší než normální, nebo pro děti a adolescenty, nižší než minimálně očekávaná.

B) Intenzivní obavy z přibírání na váze a z tloustnutí, nebo trvalé chování, které brání nárůstu váhy, i při výrazné podváze.

C) Narušené vnímání vlastního těla (tělesné hmotnosti a tvaru postavy), nepřiměřený vliv tvaru postavy a hmotnosti na vlastní sebehodnocení nebo popírání závažnosti aktuální nízké hmotnosti.
Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. Desátá revize (dále jen MKN – 10) řadí mezi poruchy příjmu potravy: mentální anorexii, atypickou mentální anorexii, mentální bulimii, atypickou mentální bulimii, přejídání spojené s psychologickými poruchami, zvracení spojené s jinými psychologickými poruchami, jiné poruchy příjmu potravy (pica u dospělých, psychogenní ztráta chuti k jídlu).

Stejně jako DSM - 5, stanoví pro diagnózu mentální anorexie MKN -10, tato tři základní kritéria (upraveno dle MKN -10):

a) Aktivní udržování abnormálně nízké tělesné hmotnosti, nejméně 15% pod předpokládanou. Podváha je v MKN-10 definována pomocí Body Mass Indexu BMI =hmotnost (kg) / výška m2, které je nižší nebo rovno 17.5) Jednotlivá váhová rozmezí spadající do pásem normální váhy, podváhy a nadváhy, jsou uvedena v rubrice :“ Jaká váha je normální?! Jak si spočítat svou zdravou (normální) váhu?

b) snížení váhy si pacient způsobuje sám tím, že se vyhýbá jídlům „po kterých se tloustne“ a že užívá jeden nebo několik následujících prostředků:vyprovokované zvracení, vyprovokovaná defekace, užívání anorektik a diuretik, nadměrné cvičení

c) strach z tloušťky trvající i přes velmi nízkou tělesnou hmotnost, zkreslená představa o vlastním těle

d) amenorea u žen

 

DSM - 5 rozlišuje specifické typy mentální bulimie: purgativní typ, kdy pacient pravidelně používá zvracení, zneužívá laxativa nebo diuretika, aby zabránil zvýšení hmotnosti a nepurgativní typ, u kterého pacient používá přísné diety, hladovky nebo excesivní fyzické cvičení, ne však pravidelné purgativní metody. 

Diagnostická kritéria mentální bulimie (upraveno dle DSM -5)

A) Opakující se epizody záchvatovitého přejídání tj. konzumace mnohem většího množství jídla během určitého časového úseku (nejčastěji během dvou hodin), než by dokázala sníst většina lidí. Tuto epizodu doprovází pocit ztráty kontroly nad jídlem (pocit, že nemohu přestat, nebo kontrolovat co a v jakém množství jím).

B) Opakované nepřiměřené kompenzační chování, jehož cílem je zabránit zvýšení hmotnosti, například vyprovokované zvracení, zneužívání laxativ, diuretik, léku na hubnutí, držení hladovek, nadměrné cvičení.

C) Minimálně dvě epizody záchvatovitého přejídání týdně po dobu alespoň tří měsíců.

D) Sebehodnocení nepřiměřeně závislé na tvaru postavy a tělesné hmotnosti.

E) Porucha se nevyskytuje jen během epizod mentální anorexie.

V případě mentální bulimie kromě shodného bodu A) s DSM -5, uvádí MKN - 10 následující kritéria:

b) Snaha potlačit „výkrmný“ účinek jídla jedním, nebo více, z následujících způsobů: vyprovokovaným zvracením, zneužíváním projímadel, střídavá období hladovění, užívání léků typu anorektik, tyreoidálních preparátů nebo diuretik, diabetici se mohou snažit vynechávat léčbu inzulínem.

c) Pocit přílišné tloušťky spojený s neodbytnou obavou z tloustnutí (pacient usiluje o nižší než premorbidní a často přiměřenou hmotnost). Častá je v anamnéze epizoda anorexie nebo intenzivnějšího omezování se v jídle.
Trpíte- li poruchou příjmu potravy, lze zjistit pomocí následujícího dotazníku: doplnit


Zdroje:
1) Jung, C.G. in Jackson, E.: Jídlo a proměna. Symbolika jídla ve snech, pohádkách a mýtech. Nakladatelství Tomáše Janečka. 2004
2) Farrell, E.: Lost for Words, The psychoanalysis of Anorexia and Bulimia. Other Press, New York, 2000
3) Papežová, H.: Začarovaný kruh. Anorexie, bulimie a psychogenní přejídání a cesty ven?! Psychiatrické centrum Praha, 2012
4) Papežová, H. (ed.) Spektrum poruch příjmu potravy, Interdisciplinární přístup, Grada, Praha, 2010
5) American Psychiatric Association: Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fifth Edition. Arlington, V A, American Psychiatric Association, 2013
6) Mezinárodní klasifikace nemocí. 10. revize. Duševní poruchy a poruchy chování. Popis klinických příznaků a diagnostická vodítka. (přel. z angl.orig.) Praha, Psychiatrické centrum 1992. 282 s – „Zprávy“ č.102.

 

Go to top