Český oběd v čínském bistru

Krátce po poledni s kručícím břichem usedám v čínském bistru jednoho velkého pražského obchodního domu. Oni už vědí, a tak ani nemusím hlásit, že chci svou oblíbenou kuřecí pánev. Sedím, čekám a hladově nahlížím, na čem si pochutnávají u ostatních stolků. Naskýtá se mi zajímavý obrázek. 

Pán přede mnou hltavě polyká smažené nudle, které mu kloužou snad přímo do krku. Fascinuje mě, že téměř nestíhá kousat. Co ale stíhá, je sledování mobilního telefonu položeném na stole. Slečna vedle se zasněně usmívá, pomalinku přežvykuje sousto, zastaví se a opět začne žvýkat. Mezi každým soustem něco „nadatluje“ kam jinam než do mobilního telefonu. U jiného stolu právě dojídají dva pánové, z družného rozhovoru je vyruší zvonění… ano mobilního telefonu.

Ke mně si přisedá zřejmě maminka se dvěma pubertálními slečnami. Rodinka působí velice vychovaně, slušně pozdraví, zeptají se, zda si mohou přisednout. Hra na slušnost je ovšem ta tam, když začnou mluvit mezi sebou a každá včetně matky několikrát použije slovo: ty vole, debil, kráva… Pak jim přinesou oběd a já si říkám, že třeba zmlknou. Omyl. Všechny tři vytáhnou mobily, připojí se na facebook a mezi sousty komentují, kolik reakcí na jejich profilu vyvolala fotografie z dnešního „shopování“.

Já jen kroutím hlavou, kam to spějeme. U jídla mám ráda klid, chci si ho vychutnat, a tak VŽDYCKY mobil vypínám. Bez výjimky. V žádném případě nedopustím, aby mi narušoval oběd. Když tu něco zvoní a vibruje v mé kabelce… oho, že bych zapomněla? :-) tak dobrou chuť, přátelé.

Go to top